Cukrovka 2. typu postihuje častěji starší osoby a osoby s nadváhou či obezitou. Málo pohybu, nepravidelné jídlo, nadměrný stres, ale také genetické dispozice výrazně přispívají ke vzniku tohoto typu cukrovky. Častěji než nedostatek mívají tito pacienti normální množství či dokonce nadbytek inzulínu.
92 % nemocných cukrovkou tvoří diabetici 2. typu.
Cukrovka tohoto typu bývá charakterizována zejména nedostatečnou citlivostí tkání k účinkům inzulinu, tj. inzulinorezistencí.
K dosažení normální hladiny cukru v krvi je nutné zvýšené množství inzulinu. Určitý stupeň poruchy vylučování inzulinu najdeme i v tomto případě. Vázne uvolňování již vytvořeného inzulinu ze slinivky po stimulaci potravou. Postižená bývá hlavně časná fáze uvolnění inzulínu. Inzulínu je uvolněno zpočátku nedostatečné množství. Proto v další fázi musí slinivka uvolnit zvýšené množství inzulínu, aby korigovala takto vzniklou hyperglykémii (zvýšenou hladinu cukru v krvi).
Cukrovka 2. typu se často pojí s řadou dalších metabolických odchylek např. obezitou, vysokým krevním tlakem, zvýšenou hladinou kyseliny močové v krvi.
Základem léčby je důsledné dodržování diabetické diety.
- Velmi prospěje rovněž zvýšení pohybové aktivity.
- U obézních nemocných bývá účinným léčebným opatřením redukce hmotnosti.
- V některých případech musíme podávat léky zlepšující uvolňování inzulinu, zvyšující citlivost tkání na inzulin, blokující vstřebávání cukru ze střeva nebo inzulín.